Ze začátku o průměru 30 m, dnes o průměru 120 m. Takových zasahuje do přírody v Severním moři, Severoněmecké nížině a středohoří stále víc.
Německo – za větrem

Člověk se dnes jenom ptá, jestli je cesta k pořád větším větrným mlýnům vůbec ta správná. Vyžadují nejen velmi vysoké technické náklady u vývoje a provozu, ale jsou mimo jiné i daleko víc náchylnější na poruchy než mlýny střední velikosti. Když se k tomu přidá skutečnost, že neexistuje žádná technologie, která používá mědˇ a zároveň je šetrná k životnímu prostředí, začínáme o jejich pravém smyslu čím dál víc pochybovat. Pro výstavbu napájecích systémů a rozvodových sítí obnovitelné energie na dlouhé vzdálenosti se nedá mědˇ ničím jiným nahradit, a proto je tak drahá.

V našem zrcadle tak reflektuje ochrana podnebí její vlastní paradox.
Bez obnovitelné energie nelze chránit životní prostředí. S větrnými mlýny a slunečními továrnami ale brzy kolem nás nenajdeme ani jeden hezký pohled na krajinu. Ten už sice dávno neexistuje ani s trasami vysokého napětí, ale na ty už jsme si alespoň zvykli. Ačkoliv patří vítr a slunce k nevyčerpatelným zdrojům energie, nemůže se stejně s obnovitelnou energií pokrýt energetická spotřeba celého Německa. I když je šetrná k životnímu prostředí a levná, přesto je ještě pořád příliš drahá. Důvodem také je, kde Německo leží. Jak z časového, tak i z geografického hlediska jsou u nás větrné a sluneční poměry tak rozdílné, že můžeme obnovitelnou energii využívat v praxi jenom omezeně.