„Vymírající národ si váží svých dětí o to víc. Jak by se dalo očekávat.
Ale…,…i když své dítě miluji k zbláznění, Německo stejně není zem s velkým srdcem pro děti.”

„Nikdy nevíš, co ti budoucnost přinese”, řekla držitelka Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelínková. Každý z nás si dokáže vymalovat krásnou budoucnost.
Žijeme ale v příkrém protikladu. Děti jsou mrtvý kapitál. Tohoto kapitálu v Německu stále ubývá. Namísto toho se zvyšuje chudoba, třebaže se majetek z generace na generaci pořád znásobňuje. V jedné z nejbohatších zemí světa trpí aktuálně 5% dětí nedostatkem jídla, více než 21% hrozí chudoba. Jiné děti naopak zase onemocní z blahobytu: alergie, cukrovka, ADHS, deprese, rakovina a nemoce pohybového ústrojí, abychom jmenovali ty nejvážnější.

Kde vzniká ten hlavní problém? Hodně faktorů úzce souvisí se sociálním postavením rodičů a jejich životosprávou, další s rodinnou politikou. Děti jsou kapitál, až když přestanou být dětmi. Do té doby jsou spíše rizikový faktor, zátěž a hlavně otázka peněz. Proto je jedním z nejčastějších důvodů trvalé bezdětnosti strach ze sociálního sestupu. V Německu je běžnou praxí, že ženy s dítětem ztratí v zaměstnání dřívější výhody.

Pro koho jsou děti kapitál? Na otázku, kdo přijde z finančního hlediska vždycky zkrátka, je snadná odpovědˇ. Především rodiče. Z tohoto kapitálu „dítě“ budou mít později největší užitek sociální systémy a celá společnost. Neničí si tak ale sociální stát s takovými podmínkami sám základ svojí existence?