„Držím v ruce taktovku. Ještě jako velká vyjímka. Muži se totiž nechají většinou dirigovat jenom doma. Ale můj dechový orchestr hraje podle mě. Vyjímečně. V duchu se jen se ptám: jak dlouho.“

Německo je muzikání země. Odhadem se věnuje asi sedm miliónů lidí v Německu ve volném čase hudbě, a proto je jedinečné, kolik u nás existuje rozličných orchestrů. Počítá se, že v Německu návštíví přes osm miliónů milovníků hudby ročně představení v hudebních divadlech. Hudba je tedy důležitý komponent v našem životě. Správný důvod k tomu, zamyslet se i nad opačnou stránkou fenoménu hudby naší doby: vlastně žijeme v akusticky totálně přeplněném světě. Na ulici, doma, v práci, ve volném čase, při nákupech, v dopravních prostředcích a restauracích, ve dne v noci, dokonce i na veřejných toaletách se nevyhneme zvukové paletě z hudebních a tonálních fragmentů. Na veřejných místech potkáváme stále více lidí se sluchátky v uších, kteří jsou nepřetržitě ovládáni od svých mobilů nebo digitálně závislí na jiných přístrojích, které nosí přímo na těle. A tendence dál stoupá.

Pro kukturní rozmanitost jen k její velké škodě. Orchestrální krajina se začíná zužovat, soubory jsou přestárlé a dorost chybí. Náročné a dlouholeté hudební vzdělání nahrazuje digitální technika, která odkazuje na rychlý úspěch a výsledek. A protože tím snadno vznikne dojem, že už jsme všechno někde jednou slyšeli, dychtíme dál po něčem zcela neslýchaném.